Strach fenky ze střelby

Fenka se bojí střelby, nenadálých zvuků nechce přijít ke své paní. V ní to vzbuzuje spoustu emocí, se kterými si neví rady.

Vyšlo, že se ten příběh týkal jí, majitelky, kolem 5 let.

Měla pocit, že je nemilovaná. Ve skutečnosti ale ona neinvestovala své city do sebe. Ona sama sebe nemilovala. Snažila se zaujmout, získat, udělat ze sebe oběť, kořist svých pocitů. Za každou cenu. Využít se, ale bez lásky. Cítila se sebou ohrožena. Neklid. Mlčela o té nelásce. Plná vnitřních konfliktů a hněvu. Narušené vnímání sebe sama. Úzkost. Necitlivost k sobě. Neradost že života. Cítila se ochuzená. Chtěla to zpátky. Bylo těžké ji uspokojit. Zlost. Výrazná přecitlivělost na vnější vjemy a bolest. Problémy s hranicemi. Cítila se zneužitá zmatená. Jako by jí v kontaktu se sebou chyběla láska. Jako by se jen využívala. Jako by se srdce a city odpojily od fyzických potřeb těla. Neprožívala se naplno. Jako by uspokojovala jen své fyzické potřeby. Život ztratil svou plnohodnotnost. Narůstala nespokojenost, beznaděj. Neláska, necitlivost k sobě. Cítil se zavržena. Potřebovala být se sebou vyrovnaná. Přijmout se, být k sobě citlivá, empatická, cítit se živá. Být k sobě pozitivní. Byla k sobě ale kritická. Zlobila se na sebe. Nedokázala si odpustit. 

Jako by cítila bezmoc z toho, že se nemiluje. Že v sebe nevěří. Že se nevidí taková, jaká ve skutečnosti je.

Jako by ji bolelo to, jak sama se sebou zachází. Jako by se někde uvnitř na sebe zlobila, ale nedokázala si odpustit. Přijmout se a milovat se, jaká je. Jako by se kritizovala a nedokázala se projevit. 

Jako by si odepřela lásku a zlobila se, že se cítí nemilovaná. Jako by byla svou vlastní obětí. Jako by se sama k sobě bála přiblížit. 

Jako by jí fenka ukazuje její přístup k sobě. Možná on se v té době, kdy to začalo lekla něčeho. Možná jste v sobě tenkrát potlačila vztek. Zadusila jste ho. Nevěřila jste si. Svým pocitům. Cítila jste bolest kvůli tomu. Bezmoc. Jako by se sama vzdala své moci tím, že neprožila to, co potřebovala uvolnit hněvem.

Jako by nedokázala prožít svou zlost, bála se jí. Jako by si myslela, že ji nesmí prožívat. Jako by jí měla nějak spojenou s tím, že se nemůže milovat, když se bude zlobit na druhé.
Jenže hněv je právě velký ochránce sebelásky. Ukazuje nám, jde jsou naše hranice. Kde se nás něco dotýká a nelíbí se nám to. Když ho odmítneme nebo potlačíme, tak si necháme naše hranice překračovat. Odmítneme se sebou cítit. Vyrovnat se díky němu se životem. A když si nedovolíme hněv, nemůžeme se ani radovat. Jako by se odpojíme od všech emocí a prožívání sebe sama. Své přirozenosti života. 

Jako by jí fenka ukazuje její útěk od sebe sama. To nepřiznání si a potlačení hněvu. Je to v pořádku se zlobit. Potřebuje přijmout sebe sama i s hněvem, milovat se i s tím. Právě proto, že je citlivá. Neuzavírat se vůči sobě kvůli tomu. Spouštěč, ta střelba to je to místo, kde se v minulosti zavřela, nějaký nenadálý šok. Kdy se nechtěla zlobit a tak to potlačila. A teď přes psa se jí to vrací, protože je pro ni důležitá, aby to pochopila a uzdravila.

Potřebuje se k sobě hlásit i s tím vztekem přijmout se a milovat se i tak. Tím, jak se k sobě chová... Fenka jí ukazuje v zrcadle jí a uvolňuje ty pocity, které jsou potlačené. Nebát se svého hněvu. Nezapírat ho. Dovolit si se zlobit a konečně to pustit, aby se to nemuselo už vracet. To je cesta.

Lidé se bojí svých emocí. Být citlivý ale neznamená, že se nebudu zlobit a nechám po sobě šlapat, ba naopak, že se budu chránit. I pomocí hněvu. Z lásky k sobě ne k druhým. Potřebujete být citlivá, soucitná k sobě ne k druhým. A to znamená cítit svoje pocity a emoce. Nepotlačovat je. To je láska k sobě.

Mluvte se svými zvířaty pravdivě o tom, co cítíte a prožíváte. Přiznejte si pravdu, jim, o tom, co cítíte. Máte právo se zlobit. Máte právo cítit Sebe. Dát sebe na první místo. Milovat se.

Rekce paní...

"Moc Vám děkuji!! Tušila jsem že je to o mne, hodně se mi tam objevovala má bezmoc, potřeba jí uchránit, že to nezvládám. To co jste mi napsala sedí, byla jsem v 5 letech zneužitá. Nepochopená, sama sebe jsem zavrhla, brala jsem to na sebe.
I když jsem si tohle již zpracovávala, je pravda že hněv v sobě nepřijímám, okolí mi to dost dává najevo, i ona, kdykoli třeba nadávám nebo se trochu naštvu, tak ona se stahuje do sebe, bojí se. A já jsem jí chtěla šetřit, tak jsem ten vztek upouštěla mimo ni. "