Srdce araba

Jsi navždy zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal. 

Kůň se leká, má obrovský strach ze všeho. Vyšlo mi to z jeho 3 let vůči ženě.

Cítil se ochuzený. Chtěl to. Výrazná přecitlivělost na vnější vjemy a bolest. Problémy s hranicemi. Cítil se zneužitý, zmatený. Jako by mu v tom kontaktu s ní chyběla láska. Jako by se city a potřeby těla oddělily. Život ztratil svou plnohodnotnost. Jako by se nemohl prožívat naplno. Beznaděj. Cítil se zavržený. Jako by se bez toho nemohl soustředit do sebe, zaměřit svou pozornost. Bral to jako svou slabost. Snažil se to skrýt. Jako by kvůli tomu byl nadměrně vzrušený. Jako by ztrácel kontakt s realitou. Cítil se podvedený. Nedůvěra. Toužil dostát své hrdosti, ale cítil se ponížený. Sražený. Jako by měl vysoké zásady a nemohl je naplnit.
A jeho ta žena neviděla. Nevnímala, nerespektovala. Ona k němu neměla úctu, necítila lásku, jako by nerespektovala jeho přirozenou potřebu, jeho nastavení. Jako by teprve skrze ni potřeboval, aby se cítil. Jako by očima toho vztahu. Jako by bez toho neviděl sám sebe, necítil sám sebe. Jako by mu chyběla láska a z toho vyplývající důvěra. Jako by na sebe potřeboval být hrdý a součástí té hrdosti bylo cítit se milovaný.
Jako by mu ten vztah chyběl jako opora. Jako vnitřní opora, aby se cítil bezpečně.

Kobylka, sarkoidy po těle. V 8 měsících, vůči ženě.

Cítila se lhostejná, zbytečná. Skličovalo jí to. Uzavřela se. Nikde nenacházela uspokojení. Potřebovala kontakt s ní. Jako by to otočila proti sobě. Myslela si, že je natolik nepřitažlivá a nepřijatelná, že je nemilovatelná. Beznaděj. Pocit viny, sebepopření, pocit zatracení. Cítila se ochuzená. Potřebovala to. Výrazná přecitlivělost na vnější vjemy a bolest. Cítila se zneužitá zmatená. Jako by ten kontakt měl jiný motiv, než lásku. Jako by byly uspokojeny pouze potřeby těla. Život ztratil svou plnohodnotnost. Beznaděj. Toužila být otevřená, zvídavá, plná lásky, ale hluboce jí to zasáhlo a nedokázala obnovit svou důvěru k člověku.

Jako by toužila navázat láskyplný důvěrný vztah s člověkem a její bytost byla ignorována. Jako by čekala, že se prolnou, že naplní svou potřebu vztahu plného lásky a důvěry a nebylo to. Jako by byla neviděná.Jako by to byla její životní potřeba a bez ní život ztratil cenu. Beznaděj. Možná ta žena prostě měla tu kobylu a vůbec jí to nenapadlo, že její hříbě cítí takovou životní potřebu se navázat na člověka. Jenže ona kvůli tomu zavřela své srdce. Cítí se nehodna lásky a pozornosti.

Přijde mi, že arabi a tato plemena jsou koně jednoho pána. Oni se opravdu zamilují a vytvoří pouto na celý život se svým člověkem. A jsou vnímání jako osobnosti. Jako by v krvi měli ten standart, že to zažijí. Jako by potřebovali opravdový vztah. Lásku, respekt a úctu. Jako by to u těchto koní bylo ještě viditelnější než u jiných, i když všichni koně to mají stejné, tak jako by arabové to měli jako životní náplň. Vytvořit pevné, důvěrné a láskyplné pouto.

Jako by jejich majitelé měli před sebou velkou, možná životní výzvu. Jako by jim nabídnout ten vztah. Opravdu se otevřít a potkat se s nimi. Jako by i oni na nějaké úrovni ztratili víru v lásku a jako by i oni se měli každý přes tu svou zranitelnost se znovu otevřít, nově nabídnout své srdce a věřit, že tohle je ONO. Jít do toho naplno, i přes strach, který to možná v obou vyvolá.. Chovat se vedle svého koně, jako by potkali partnera svých snů a krok za krokem ho poznávali. Potkat se skrze něj sami se sebou.

Možná se leknou, protože podle mě tohle je opravdu závazek na celý život. Jako by z mého pohledu je to jako jak říkal Exupéry v Malém princi. Jsi navždy zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal. Protože pokud dostanou další šanci a byli by prodáni, uzavřou se.

Zároveň ale, pokud do toho půjdou, můžou zažít něco, o čem se jim ani nesní. Navázat vztah snů. Obnovit svou víru v lásku. V sebe. V druhého.

Mám pocit, že se to týká všech koní a nás všech. Jako by každá bytost touží být viděna vnímána a milována. S úctou a respektem. Cítit důvěru a bezpečí. K sobě i druhým.

Cokoli jiného než láska je láska zakrytá bolestí z nenaplnění té potřeby. Zvířata jsou naše zrcadla. A místo abychom si dali práci a ještě více lásky a pozornosti, tak utečeme sami před sebou. Obviníme koně, že je... a pošleme ho dál. A i my hledáme ve vnějším světě... Až jednou se zastavíme a uvidíme sami sebe v druhých, potom začne naše cesta k sobě a zároveň k nim.

Možná se k druhým chováme jako k sobě. Možná potkáváme ve vztazích svá nejpravdivější zrcadla. Možná se skrze ně můžeme zamilovat ještě více do sebe, přijmout každý svůj aspekt. Možná si tím můžeme lásku dávat i přijímat. Možná tím spojením vzniká ještě něco víc. Možná se skrze to spojení můžeme dotknout jednoty, která je za individualitou. Možná je potřeba si dovolit se spojit se tím druhým na úrovních hlubších, než jsme byli zvyklí. Možná si uvědomíme, že já a ty nejsme my, ale On. ❤️ Že On miluje skrze nás sám sebe 💞. Že my jsme On. 💗 A všechno, co je. 🌈 A možná se pak budeme cítit v bezpečí a dovolíme si se v něm ztratit. 💗

Mirka Zagozdová