Sebeláska v zrcadle fenky

Fenka se pořád urputně škrábe, na kůži není nic vidět.

Vyšlo mi to kolem jejích dvou let vůči majiteli.

Cítila se opuštěná. Potřebovala jeho společnost, útěchu. Cítila se oddělená od něj. Bála se samoty. Žárlivost. Manipulativnost ze strachu z opuštění. Sama se necítila bezpečně. Cítila to jako svou slabost. Postrádala sebevědomí. Úzkost, jak by to sama zvládla. Snažila se to vydržet. Nezklamat. Cítila se ale nepřijatelná uvnitř. Styděla se za to. Zmatenost. Cítila se lhostejná, zbytečná. Všechno jí bolestně skličovalo. Zůstávala uzavřena ve svém světě. Plně si to uvědomovala. Byla schopná si ubližovat. Ztratila se sebou kontakt. Nikde bez sebe nenacházela uspokojení. Omezila sama sebe. Necítila se. Myslela si, že je natolik nepřitažlivá a nepřijatelná, že ji nikdy nebude milovat. Pocit viny. Zatracení. Že ona je špatně. Nerovné postavení. Toužila po lásce. Nízké sebevědomí. Sebe popření. Neradost ze života. Hněv na sebe sama. Potřebovala se postarat o sebe, ale bála se o své jistoty a potřeby. Byla na něm závislá. Cítila se nejistá, nerozhodná. Strach z důsledků vlastních rozhodnutí. Zoufalství.
Jako by se bála cítit svou pravdu. Jako by se nějak bála, že zůstane sama, cítila to, ale zároveň si to nechtěla přiznat. Jako by nějak popřela to, co cítila a nechtěla si to přiznat, protože se bála, že bude muset nebo udělat. Jako by si nějak radši řekla, že to cítila špatně než aby si musela přiznat pravdu a něco udělat. 

Jako by žárlila, bála se o své postavení u něj, ale zároveň si to nepřiznala, aby nemusela nic udělat a náhodou o něj nepřišla tím, že to řekne.

Jako by se raději úplně popřela a dělala sama před sebou, že to necítí.
Jako by se necítila ve své kůži a ta pravda jí svědila a chtěla ven. Ale ona jí neustále popírala.

Fenka zrcadlí pocity své majitelky vůči jejímu muži.

"Možná jste i vy cítila pravdu ve vašem vztahu s mužem. Možná ale nebýt sama bylo důležitější, než cítit sama sebe. Možná jste radši popřela své pocity, že strachu, abyste nepřišla o to jisté. Možná jste se bála je přiznat, abyste nevyvolala konflikt. Možná jste si radši řekla, že to cítíte určitě špatně a hledala jste chyby v sobě, proč to tak cítíte, když to cítit nemáte. Proč se nějak cítíte, když se přece nic neděje. Jako byste převálcovala sama sebe a bála se vůbec něco cítit. Ze strachu jste radši dávala za pravdu mu a dělala, že nic necítíte."

Tohle chování má většina lidí. Už od raného dětství. Raději jsme popřeli tu naši pravdu, kterou jsme cítili, ustoupili jsme z ní pro pravdu druhých. Protože jsme byli malí a závislí a sami bychom nepřežili. Byli jsme ti hodní a přizpůsobiví. Zpochybnili jsme sami sebe a jediný nástroj, který nás měl vést naším životem. Cítění sebe. 

Jenže dovolit si cítit se a nezpochybnit to, co cítím je vlastně láska. Přiznání a uznání svých pocitů. Vědomí, že to, co cítím je dobře. Je to moje pravda, kterou reaguji na život. Emoce nám pomáhají se potom s těmi situacemi vyrovnat. Plynout životem. Prožívat svůj život ve své pravdě. Díky tomu vědět, kudy cesta vede, kudy nevede. Komunikovat o ní s druhými, nebát se "konfliktů", postavit se za svou pravdu a neustupovat. Vyjasnit si to.

Je v tom obrovská vnitřní síla. Důvěra v sebe. Láska k sobě. Uznání sebe sama a vlastní důstojnosti. Neponižovat se už.

Pravda je jednoduchá. 

Složité to děláme, když ji odmítáme.

A tím i sebe. Je čas věřit sama sobě. ❤️