Schvácená kopyta

Vyšlo to její majitelky, v 5 letech s mámou.

Cítila se lhostejná, zbytečná. Všechno ji bolestně skličovalo. Tak zůstávala uzavřena ve svém světě. Plně si to uvědomovala. Jako by ji nějak omezovala, ale ona místo ní odstranila sama sebe. Ztratila se sebou kontakt. Nikde nenacházela uspokojení bez sebe. Ztratila kontrolu nad sebou. Absence respektu k sobě. Cítila se zničená. Umořená. Deprese. Absence radosti ze života. Potlačený hněv z bezvýchodnosti situace. Ulpěla na křivdě. Cítila se přemožena na všech úrovních. Nevěděla, co se s ní děje. Nepoznávala se. Jako by si s ní dělala, co chtěla. Otupělost mysli a smyslů. Vnější dojmy nepronikly dovnitř. Pasivita, lhostejnost. Silný pocit izolace. Úzkost vyvolaná vlastním stavem. Podřídila se její vůli. Ztratila vlastní vůli. Únik energie. Cítila se převálcovaná. Bezmocná. Vzdala snahu mít to jinak. Jako by si házela klacky pod nohy. Smířila se se svým nevyhovujícím postavením. Oslabení vitality. Potřebovala být otevřená, plná lásky a porozumění, zvídavá... Ale snažila se obnovit svou důvěru, i když ji zranila. Odpouštět. Jako by nebyla schopna hněvu. Jako bys byla příliš vstřícná a nechala se využívat. Až dětská bezelstnost. 

Jako by sama sobě křivdila. Jako by si nechala ubližovat, stále dokola a pořád byla ta hodná. Jako by vinu hledala na svojí straně.

Jako by ji ani nenapadlo, že by jí mohla ublížit. Jako by si to nechtěla přiznat. Jako by měla růžové brýle a bála se pojmenovat věci. Uvidět je pravdivé. Jako by místo pravdy a spravedlivého hněvu, postavení se za sebe, ji pořád omlouvala a odpouštěla... 

Jako by v ní bylo bezelstné, otevřené a srdečné dítě, které pořád věří v dobro všech. Jako by nechtěla vidět ty, co jí ubližují a tu pravdu, že oni jsou opravdu takoví.

Jako by jim dávala pořád další a další šance a hledala cestu, i když oni vlastně i žádnou nestojí. Jako by až naivně věřila, že to tak přece nemůžou myslet. 

Jako by svět soudila podle sebe. Protože ona byla čistá a důvěřivá. A myslela si, že takoví jsou všichni. Ve své podstatě ano, ale jejich role tady jsou i "zlé", mluví z nich jejich zranění. Jsou to polarity tohoto světa. Aby bylo něco čisté, musíme vidět i ten protiklad. Zažít ho.

Jako by si potřebovala uvědomit, že se může zlobit. Naštvat a uzavřít před lidmi, se kterými neladí. Že nemusí donekonečna hledat chybu a vinu u sebe, proč se oni tak chovají. Že se nemusí nechat využívat a nechat si vysávat energii. Že má právo říct NE a už nedebatovat s nimi. Že je v pořádku. I takto. Že tím neztrácí ze své otevřenosti, že to neznamená zavřené srdce, ale naopak, že si své otevřené srdce chrání. Že rozezná, kdo s čím přichází a má právo se obhájit a postavit se rozhodně za sebe. 

Jako by si myslela, že oni za to nemůžou, když jí ubližují. Jako by se s tím, jak to oni mají smířila. A nedala jim najevo svou hranici. Jako by nechtěla být jako oni, vracet zlo zlem, ale jako by si tím nechala ubližovat. Jako by to vlastně dovolila, aby jí ubližovali. Jako by se bála sama za sebe postavit a nenechat si už ubližovat.

Jako by potřebovala ochránit si svůj život a osobní prostor. Nenechat si už líbit ublížování. Nedovolit to. Neubližovat sama sobě tím. Neponižovat se před druhými. Dovolit si postavit se sama za sebe. 

Říct a dost. Uvědomit si sama sebe. Tohle stačilo. Postavit se za sebe a vyjádřit se, to, jak se cítí. Co se jí nelíbí. Být si vědoma, co to s ní dělá. Nepotlačovat svou nelibost, hněv, nechat průchod svým emocím. 

Neomlouvat ani chování druhých, že se jí to netýká, ale dovolit si postavit se za sebe. Rázně. Rozhodně. 

Důvěřovat svým citům a mít srdce otevřené, ale s vědomím, že je tady pro sebe a ochrání ho, sama sebe. Přijmout za sebe zodpovědnost. 

Jen ona je tu sama za sebe a pro sebe. Nikdo jiný se za ni nepostaví, pokud ona to neudělá. Potřebuje myslet na sebe a být tu pro sebe.

Kobylka tím, jak je malá si taky spoustu věcí nechává líbit. Od stáda i od lidí. Možná i ona potřebuje objevit svoji vnitřní sílu. 

Obě dostanou homeopatika a kobylce pomůže, když s ní žena bude mluvit o tom, co prožívá...

Z její reakce...

"Wow! To je síla! Úplně to je o tom, co jsem teď prožívala. Já se pořád tak snažila vyjít s lidmi a myslela jsem si, že dělám dobře. Kobylce se ulevilo, už dnes chtěla jít ven, zase projevovala zájem.To jsem moc ráda ❤. Děkuji."