Příběh koně, který se dotkne každého z nás

Neubránila se, neobhájila se. Nemohla utéci, udržet si svou integritu. Apatie, smutek. Pocit selhání. Snažila se překonat sama sebe. Pocit viny, že nebyla dost spolehlivá. Neklid, impulsivnost, napjaté nervy. Cítila se ochuzená. Chtěla to zpátky. Výrazná přecitlivělost na vnější vjemy a bolest. Nevrlost, popudlivost, snažila se tu slabost skrýt. Bála se, že se něco stane, úzkost. Citlivost a tvrdost. Toužila důvěřovat, být otevřená, bezelstná, zvídavá, ale zranilo jí to a ona očekávala proradnosti, protivenství. Nechala na sobě parazitovat, využívat se. Byla příliš vstřícná.

Jako kdyby přišla otevřená, čistá, připravena sloužit, jako by propojit se ve vztazích... Ale jako by šla přes sebe, jako by neměla hranice...

Jako by se stala citlivou, ale tvrdou, aby se ochránila. Jinak to neuměla.
Jako by se pořád snažila důvěřovat, ale nakonec tím převálcovala sama sebe. Nedokázala se vymezit.
Jako dítě. Pořád věřila....
Jako by si tou důvěrou posunovala hranice. Až je ztratila...

Takové to, to není možné, to tak přece nemohlo být, to musí být jinak... Jako by další a další šance... Ona neočekávala ve své důvěře a bezelstnosti žádnou proradnost. Ona ji neznala, a věřila, že ostatní to mají jako ona. Že to přece nemohli tak myslet...

Nebo ženy, které jsou zneužívané... Poprvé, nechápou, co se stalo, přijmou omluvu... Nevěří tomu, jak to mohl udělat, vždyť přece miluje... A dávají další a další šance a nedokážou se vymezit vůči tomu, nějak nakonec uvěří, že za to můžou samy, že to přece není možné, aby on tohle dělal schválně... Že musí být ony ty špatně, že si to zaslouží.

Jako by jim chyběl rozum, zkušenost, povědomí o hranicích, aby věděly, že "chyba je na jeho straně". Že nic neudělaly, že nejsou špatně, že můžou říct dost a postavit se za sebe.

Jako by si myslely, že si to musí nechat líbit. Že to je normální. Neměly zkušenost, že to jde i jinak.

Jako psi, které bijí a oni se znovu a znovu lísají k pánům. Děti, které týrá máma a oni ji milují a nechtějí bez ní žít.

Jako by to brali jako takový standart pro život. Takhle to je.

Než je život dovede k tomu, že to jde i jinak. Než najdou svou hodnotu. A uznají, že ony byly vlastně pořád v pořádku, že nepochybily.

Jediná jejich ochrana je tvrdost k sobě.
Velká citlivost bez empatie k sobě.

Musíme znovu uvěřit ve svou nevinnost. My vlastně odsoudili sami sebe, abychom nesoudili druhé. My to neuměli, my byli čistá láska. Bezelstná. Radši jsme uvěřili ve svou vinu než bychom se křivé vztáhli k druhým... Byli jsme pořád vstřícní.

My, koně, psi.....