Nechtěný kůň

Vyšlo to kolem jeho dvou let.
Cítil se lhostejný zbytečný. Všechno ho bolestně skličovalo. Zůstával uzavřený ve svém světě. Uvědomoval si to. Záchvaty slepé zuřivosti. Byl schopný ublížit sobě i druhým. Cítil se omezován a odstranil sám sebe. Ztratil se sebou kontakt. Myslel si, že je natolik nepřijatelný a nepřitažlivý, že ho nikdy nikdo nebude milovat. Beznaděj. Pocit viny, že všechno dělá špatně. Že je špatně. Bez energie. Extrémní přizpůsobivost. Nerovné postavení. Velmi nízké sebevědomí. Cítil se ochuzený. Chtěl to zpátky. Bylo těžké ho uspokojit. Výrazná přecitlivělost na vnější vjemy a bolest. Problémy s hranicemi. Jako by si nemohl užívat života, sám sebe. Snažil se skrýt pocit vlastní slabosti ta masku tvrdosti a necitlivosti. Bál se projevit svou pravdu, že by mohl ztratit ještě víc, kdyby vyšla najevo. Pocit viny za sebe. Jako by přišel sám o sebe. Plný smutku a depresí. Násilnické chování z bolesti. Pocit zranitelnosti a snaha se ochránit. Potřeboval být na sebe hrdý, ale cítil se ponížený, neúspěšný. Tichý zármutek.
Jako by ho nikdo neviděl jako celou bytost. Živou bytost. Jako by na něj bylo pohlíženo jako na koně, bez duše. Jako na věc k užitku a spotřebě. Jako doplněk.

Jako by byl posuzován z venku. Jak vypadá, původ, chody... Ale jako by si nikdo nedal tu práci navázat s ním vztah. Uvidět v něm tu duši. To živé. To jedinečné. Jeho, tu hvězdu, která mu zářila z očí. Tu osobnost.

Jako by byl neviděn a myslel si, že to je proto, že za to nestojí být viděn. Že je špatně. Tak se odpojil sám od sebe, skryl se. Jako by stáhl své vědomí z těla, aby to tolik nebolelo. A nechal se sebou dělat, co kdo chtěl. Přizpůsoboval se. Necítil. Ale někdy to zabolelo, když si uvědomil sám sebe.

Jako by i to, co píšete vy o něm... Nikdo ho nechce. Cizí průser. Už vás to nebaví. Chtěla jste mu zařídil život, kde by byl konečně šťastný. Nepoměr stran má dáti a dal. Radši to ukončíme. Eutanazie nebo prodej.

S tím, jak jste se rozhodovala ukončit jeho život, aby nešel do "dalších dobrých podmínek", jste se rozhodla i ukončit svojí frustraci. Už to nevidět a necítit.

On vám totiž nastavuje veliké zrcadlo vlastních pocitů, před kterými možná utíkáte.

Možná i vy jste byla v dětství neviditelná. A stáhla jste se do sebe. Uzavřela jste se. Měla jste pocit, že jste špatně. Možná jste se cítila nechtěná, na obtíž. Možná jste potřebovala víc. Osobní vztah. Aby vás někdo viděl, cítit se přijatá a milovaná. Užívat si sama sebe, cítit sama sebe, vědět o vlastní přitažlivosti pro sebe i pro druhé. Mít pozornost rodičů a i tu svoji. Cítit se hrdá, na to jaká jste, na to kdo jste. Doopravdy. V těle. S city a emocemi, uvnitř vás, nejen na povrchu.

Ale jako byste to nechtěné a neviděné skryla i sama před sebou. Jako byste si myslela, že jste špatně, když o vás, o to ve vás, o vaši duši, nikdo nejevil zájem. A stáhla jste své vědomí z těla a ocitla se v říši myšlenek a rozumu. Který hledal cesty, jak být přijata. Kvůli čemu.

Už to nebylo čistě pro to, že jste, právě taková, jaká jste, ale protože jste se snažila kultivovat, dostát své hrdosti přes činy a dělání něčeho pro někoho. Protože pak jste byla viděna, konečně.

Místo cítění sebe a prožívání sama sebe jste se odpojila od svého srdce a snažila se být užitečná, využít sama sebe, ale bez lásky k sobě. Myslela jste si, že za ni nestojíte.

Jako byste navenek se snažila být silná osobnost a uvnitř sebe sama jste se cítila méněcenná. Jako by to byla póza Jako byste žila skrytá pod maskou, navenek silná a rozhodná, ale uvnitř vás byla malá dušička, kterou jste se bála přiznat.
Jako byste chtěla být silná a rozhodná, ale necítila svou pravdu o tom, co doopravdy cítíte. Potřebujete se k sobě přiznat, nezastírat sebe sama a nepotlačovat své pocity.

Jako byste potřebovala začít dělat všechno pro sebe. Ne podle toho, jak si můžou myslet a očekávat ostatní od vás, ale cítit sama sebe. Vycházet ze sebe.

Ukázat svou křehkost, opravdovost, být laskavá k sobě. Uvidět tuto pravdu o sobě, přiznat se k ní a nebát se jí. To není vaše slabost. Nemusíte předstírat sílu, když se cítíte zranitelně. Předstírat rozhodnost, když cítíte strach...

Dovolte si najít svou pravdu o sobě a spojit se sama se sebou. Uvolněte se do svého těla. Z té křeče -musím nějak vypadat, někým být... povolte to sevření rozumu, tvrdosti sama k sobě.

Uvolněte se do sebe sama. Do cítění sebe sama. Do sebelásky, cítění se a vnímání se zevnitř sebe. Ne posuzování se z venku. Staňte se pro sebe vy tou nejdůležitější. Dělejte věci kvůli sobě a ne pro venek.
Choďte často k zrcadlu a dívejte se na sebe. Uvědomte si, že ve vás je ta duše, která mluví z vašich očí. Která potřebuje být cítěná. Uvědomujte si, jak se cítíte. A dovolte si to prožívat. Chce se vám plakat? Sundejte tu masku nedotknutelnosti a plakejte. Chce se vám smát? Dovolte si vypadat pošetile.

Přestaňte hledět na to, jestli jste přijatelná navenek a abyste byla, ale dovolte si navázat vztah sama se sebou, se svým tělem a duší. A užijte si to. Sama sebe. Jste úžasná ve své jedinečnosti.

Mluvte s ním, se svým koněm upřímně. Možná nikdo neví o tom, jaká jste uvnitř. Možná ani vy to nevíte. Možná se spolu můžete se vzájemně otevřít. Poznat se. Konečně.

Přečtěte si tyto starší články:

Homeopatika spolu s uvědoměním a prací na sobě vám oběma pomůžou se otevřít.

Možná se ten kůň ve dvou letech dostal do rukou člověka, který sám sebe neviděl. Necítil se, jako tato žena. Byl na povrchu sebe a neznal se zevnitř... A jednal s ním tak, jak bylo jednáno kdysi s ním, jako s dítětem. Jinak to neuměl. Předáváme dál to, co dostaneme. Dětem i zvířatům. Všichni jsou naše zrcadla dokud si neuvědomíme sami sebe, naše myšlenky, pohnutky a jednání a nezačneme vycházet ze sebe.

Naše zvířata k nám nepřicházejí náhodou. ❤️

Reakce ženy ❤️

" A zapomnela jsem napsat to nejhlavnější - zůstane u mě. Přišla jsem s ním z výběhu do boxu a začala mu číst, co jste mi poslala. My lidé máme samozřejmě často tendenci naše zvířecí miláčky dost polidšťovat, ale měla jsem pocit, že mi kouká do očí a naslouchá. Nebylo to celou dobu, jen na pár okamžiků. Spustila jsem pláč a najednou cítila obrovský stud za to, že mě vůbec napadlo se ho vzdát. Najednou nebylo vůbec důležité nějaké ježdění na jízdárně, nějaké povrchní ambice, ale to, co je mezi námi za ty dva roky, co jsme spolu."❤️