Kůň bez výrazu

Ozvala se mi paní, která vyhrála dárkový poukaz. Ptala se na svoji kobylku, zajímalo ji, jestli je spokojená nebo ji něco netrápí nebo nebolí. Zda by něco chtěla změnit. 

Protože nic není náhoda, ptala jsem se kobylky, proč jsme se potkaly, co potřebuje skrze mě uzdravit.

Vyšlo mi, že v ní uvízla situace z jejích asi 3 let, vůči ženě, se kterou by potřebovala pomoci.
Cítila se jí přemožená na všech úrovních. Cítila úzkost, změnu osobnosti. Dělala si s ní, co chtěla. Musela se podřizovat, potlačit vlastní vůli. Potřebovala se projevovat a nemohla. Cítila se kvůli tomu nemilovaná, jen využívaná. Byla plná toho pocitu a potlačila ho v sobě. Vzbuzovalo to v ní vnitřní konflikty. Toužila být na sebe hrdá, ale cítila se pořizována a srážená. 

Když jsem se na ni napojila, cítila jsem její jako by vyjukanost z toho, že ji vidím. To, co skrývá i sama před sebou. Jako by dělala, že je jiná...

Nevěděla, jaký má s majitelkou vztah, ale myslím, ze po těch homeopatikách, až tyto pocity, maska jako by ustoupí a ona si dovolí být sama sebou, že teprve potom můžou navázat hluboký vztah. Promění se. A ona s ní, když to dovolí. 

Majitelka mi na to napsala...

"Děkuji za informaci, něco na tom asi bude. Ve 3 letech jsem s ní dělala výkonnostní zkoušky, bylo to na ní docela narychlo (ale to tak u 3 letých bohužel bývá), ale pak dostala celou zimu volno. Vyjukanost je přesně její styl :-)

Do cca 5,5 let byla bez výrazu a vůbec se neprojevovala, ale až poté, co si její parťák zlomil nohu a musel být utracen, se začala projevovat. On ji docela šikanoval, teď vychovává ona mladšího valacha."